EnglishČeštinaDeutsch

Nadcházející události

Obec umoznuje pristup do registru Czechpoint

  • Průvodce Luhačovským zálesím

Stručná historie obce

Velký Ořechov, rozložený na stoupajícím návrší, upoutává svou výraznou polohou a krásným výhledem do okolního kraje. Taková poloha sama o sobě vyvolává pocit jakési dávné významnosti tohoto místa a v této představě se ještě utvrdíme, nahlédneme-li do historie.
Ve středověku měl Velký Ořechov mezi sousedními vesnicemi významnější postavení nejen jako sídlo farnosti, ale i tím, že byl střediskem dost velikého feudálního statku, jehož majitelé zde měli také své sídlo – tvrz.
Dějiny Velkého Ořechova sahají hluboko do minulosti, do doby před osmi a půl stoletím. Poprvé čteme jméno Ořechova v důležité listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141, ve které jsou jmenovány církevní majetky na Moravě. Potom však historické prameny o vesnici mlčí, až teprve v polovině 14. století se opět vynořují věrohodné zprávy. Ves „Ořechové“, jak se tehdy nazývala, patřila drobným vladyckým statkům, jakých bylo v této krajině hodně. Velký Ořechov byl dokonce rozdělen mezi několik drobných šlechticů – vladyků, z nichž každému patřila jen určitá část vesnice. V r. 1355 vlastnil zdejší dvůr Beneš z Ořechova, zatímco jiný díl vsi náležel Vyšatovi z Ořechova. Zpráva z r. 1358 zase říká, že nějakým majetkem ve vesnici disponovala Alžběta z Ořechova, která v r. 1368 prodala zdejší dvůr se 7 lánovými usedlostmi Ondřejovi ze Šarova a ten zase postoupil tento díl v r. 1384 Mikšovi z Malenovic a z Podhradí. Jeho vláda trvala dvě desítky let a navíc víme, že za něj už nedocházelo k dělení vsi na několik dílů. Podařilo se mu získat díly jiných majitelů, a tak tento Mikeš držel již celou ves s dvorem. Jako feudální pán měl také patronátní právo k velkoořechovskému kostelu. Celý tento majetek postoupil v r. 1407 Zikmundovi z Honbic. Dodejme ještě, že kostel stál nepochybně už dlouho před tímto rokem.
Zikmund z Honbic, nový ořechovský pán, patřil k nezámožnému rytířskému rodu. Neměl velké statky, ale dovedl si přivydělat vojenskou službou. Vletech 1431 -1434 velel posádce topolčanského hradu. Zikmund z Honbic a jeho potomci se na Velkém Ořechově usadili nadlouho. Rozšiřovali svůj majetek a podle svého sídla přijali i jméno – Ořechovští z Honbic.
Už Zikmund nabyl sousední Dobrkovice (1417) a za jeho syna Jiříka pak byly připojeny Pašovice (1477) a Kaňovice (1466). Po roce 1466 byla získána i blízká zpustlá ves Loštice. Tímto majetkovým růstem se rod Ořechovských z Honbic povznesl mezi nejmajetnější rytířskou šlechtu a zároveň stoupal i význam samotného Ořechova jako střediska rozsáhlejšího feudálního statku. V této době dochází i ke sporům, např. v r. 1464-1466 vymáhal Jiřík Ořechovský z Honbic odškodné od jednoho šlechtického souseda, který neoprávněně nechal rubat dříví v ořechovských lesích. A stejně musel Jiřík u soudu žalovat, když si jiný soused, horlivý katolík Štěpán z Lichtenburka, přisvojil desátky z Bohuslavic a Doubrav, které se měli odevzdávat ořechovskému kostelu.
Značný rozsah ořechovského statku (Ořechov Dobrkovice, Pašovice, Kaňovice) však neměl dlouhého trvání. Jiřík Ořechovský z Honbic zanechal čtyři syny a majetek musel mezi ně rozdělit. Při dědickém vypořádání asi v r. 1481 se oddělil druhorozený Jiřík Ořechovský od svých bratrů a přijal za svůj díl vesnice Velký Ořechov a Kaňovice. Vládl tu však krátce, za pár let prodal Ořechov a o něco později i Kaňovice (1493). Tím skončila vláda rodu Ořechovských z Honbic trvající tři generace. Můžeme tak předpokládat, že jim jako trvalé obydlí v Ořechově sloužila tvrz, která se výslovně připomíná v r. 1500. Přesné místo, kde tvrz stála, neznáme; je pravděpodobné, že to bylo v blízkosti kostela.
Z pracně posbíraných zpráv se vynořuje galerie zapomenutých šlechtických jmen a můžeme se ptát, k čemu nám ta suchopárná fakta jsou. Přinejmenším k tomu, že leccos napovědí o proměnlivých poměrech, které tehdy panovaly na ořechovské tvrzi. Vždyť během pěti desetiletí se tu čtrnáctkrát mění majitel:
1485 Vlaštěk z Petropině
1492 Hynek Důn ze Žákovic
1496 Jan Onšík z Bělkovic (1508)
1510 Bernard ze Zástřizl
1513 Michal z Čachtic a synové (1517)
1517 Zikmund z Vlachovic a Jan Ořechovský z Honbic
1518 Jan Bujakovský z Bítkova
1526 Jan Ořechovský z Honbic (1527)
1528 Hynek ze Zdědína
1530 Václav Tetour z Tetova, Kateřina z Torysy
1533 Adam a Zikmund Prakšičtí ze Zástřizl

S příchodem Prakšických ze Zástřizl se poměry na ořechovské tvrzi konečně ustálily. Značné jmění získal v tomto kraji už před tím Hynek ze Zástřizl. Podařilo se mu získat Prakšice, zde se usadil a postupně do jeho rukou přešly Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. A byl to možná právě Hynek ze Zástřizl, který kolem roku 1530 koupil i obec Ořechov.
S určitostí víme, že v Ořechově vládli v r. 1533 Hynkovi synové Adam a Zikmund. Při dělení dědictví po otci převzal nejstarší ze synů Adam nejen Ořechov, ale také Pašovice, Dobrkovice a Hřivínův Újezd. Tak se stala koncem r. 1540 ořechovská tvrz opět a nadlouho střediskem rozsáhlejšího feudálního statku, který se postupně zvětšoval.
Adam Prakšický ze Zástřizl tu vládl velmi dlouho, skoro čtyři desetiletí. Z té doby se také dovídáme, že Adamovi utekli jeho služebníci – čeledín a vozataj Mikuláš Miška a kuchařka Kateřina – do Biskupic a pak se musel dlouho domáhat, aby se vrátili. Po Adamovi prakšickém vládl v Ořechově jeho synovec Proček (1573-77), pak syn Jan (1577-81). Tito poslední Prakšičtí zápasili s dluhy, rodový statek nedovedli udržet a museli jej prodat. Převod byl proveden na přelomu r. 1581-82 a spolu se čtyřmi vesnicemi byla tehdy prodána také tvrz s dvorem a pivovarem v Ořechově.
Nový ořechovský pán Jan Hanuš ze Šaratic (1582) pocházel z měšťanského rodu v Uherském Brodě a příslušníkem šlechtického stavu nebyl dlouho. Měl však pěkný majetek a byl bohatší, než leckterý šlechtic. Dovedl hospodařit, a tak ořechovský statek rozšířil koupí blízkých vesnic Doubravy a Březůvky (1589). V r. 1603 koupil statek Jan Cedlar z Hofu, který jej v r. 1608 prodal Havlovi Kurovskému z Vrchně. Od něj získal statek v r. 1610 Václav Kokorský z Kokor, jenž k němu přikoupil v r. 1611 Polichno a Maršov. To byl vrchol rozvoje ořechovského statku; patřily k němu vesnice Ořechov, Březůvky, Doubravy, Dobrkovice, Hřivínův Újezd, Pašovice, Maršov, Polichno, dále panské dvory v Ořechově, Doubravách, Pašovicích a na Polichně, pivovar a tvrz v Ořechově.
Celý tento majetek prodal majitel v r . 1614 za cenu 48 tisíc zlatých Marii Magdaleně Haugvicové z Biskupic. Po ní pak dědily její dcery Bohunka a Jana Eusebie, které prodaly statek v r. 1652 hrabatům Kounicům.
Tímto zanikla samostatnost ořechovského statku, neboť Kounicové jej připojili ke svému rozsáhlému uherskobrodskému panství. Význam Ořechova poklesl, vesnice až po pádu feudalismu v r. 1848 podléhala uherskobrodské vrchnosti.

Brief history
Velký Ořechov, located on a rising hillock, attracts you by its remarkable position and nice views into the country. This invokes a feeling of ancient importance of the village and an insight back into its history confirms this fact.
In the Middle Ages, Velký Ořechov was more important than the other villages because of the parish and its role as a centre of a big feudal manor, whose owners resided in a fortress.
Its history dates eight and a half centuries back. A name Ořechov was mentioned for the first time by Bishop Jindřich Zdík of Olomouc in the document of 1141 that listed properties of the church in Moravia. Next credible records did not appear until the 14th century. The village “Ořechové”, as it was called at that time, was one of the manors owned by a certain family belonging to the members of the Czech lower nobility. It was even divided among a few noblemen; such were Beneš of Ořechov and Vyšat of Ořechov in 1358, who hold only a certain part of the village. Historical sources mention Alžběta of Ořechov who had some of the property available in 1358. In 1368 she sold the yard and seven farmsteads together with the large pieces of land to Ondřej of Šarov who rendered his share to Mikeš of Malenovice and Podhradí in 1384. The village was not divided any more during his twenty-year rule. Mikeš had managed to buy up all the other parts and became the only owner of the whole village and the yard. As a feudal lord he also assumed a patronage over the church of Velký Ořechov. In 1407 he ceded the whole property to Zikmund of Honbice. The church had probably been built long time before this date.
Zikmund of Honbice, a new lord of Velký Ořechov, was a member of an impoverished family of knights; he had no large farmsteads and earned money by serving in the army. From 1431 to 1434 he was working as a commander at Topolčany castle. His descendants continued in his actions, enlarged their property and finally named themselves according to this place. They become the family of Ořechovský of Honbice. Zikmund himself came into possession of Dobrkovice in 1417; under the reign of his son Jiřík Pašovice (1477) and Kaňovice (1466) were joined. Later, a nearby desolate village Loštice was gained.  Accumulation of property uplifted the family among the nobility of the wealthiest knights. At the same time, the importance of Ořechov was growing as it had been the centre of the largest feudal manor. Next, several disputes arose. Between 1464 an 1466 Jiřík Ořechovský of Honbice demanded compensation from his noble neighbour who had had the trees cut illegally in the woods around Ořechov. The same situation repeated when another man, avid Catholic Štěpán of Lichtenburg misappropriated tithes for the church of Ořechov that had been collected in Bohuslavice and Doubravy.
The extension of Ořechov manor (that consisted of Ořechov, Dobrkovice, Pašovice and Kaňovice) did not last long. Jiřík Ořechovský of Honbice left four sons to divide the heritage among. In 1481, when inheritance proceedings took place, the second son Jiřík Ořechovský separated from the brothers and declared the part of Velký Ořechov and Kaňovice to be his estate. His rule was short as he sold firstly Ořechov and later Kaňovice (1493). This ended the three-generation-rule of the family of Ořechovský of Honbice. They probably lived in the local fortress whose existence was mentioned in the year 1500. Unfortunately, its exact location is unknown but it is thought to be placed near the church. A lot of names of different fortress owners were recorded in the historical sources. They are the quiet witnesses of the changes that had been happening at those times. There were fourteen owners within fifty years:

1485 Vlaštěk of Petropině
1492 Hynek Důn of Žákovice
1496 Jan Onšík of Bělkovice (1508)
1510 Bernard of Zástřizl
1513 Michal of Čachtice and his sons (1517)
1517 Zikmund of Vlachovice and Jan Ořechovský of Honbice
1518 Jan Bujakovský of Bítkov
1526 Jan Ořechovský of Honbice (1527)
1528 Hynek of Zdědín
1530 Václav Tetour of Tetov, Kateřina of Torysy
1533 Adam Prakšický of Zástřizl and Zikmund Prakšický of Zástřizl

Fortress issue stabilized with the arrival of the family of Prakšický of Zástřizl. Previously, its ancestors, namely Hynek of Zástřizl, accumulated substantial property in this region. He had gained Prakšice in which he settled and later acquired Pašovice, Dobrkovice and Hřivínův Újezd. It is highly probable that Hynek of Zástřizl bought Ořechov in 1530. One thing is certain. Hynek’s sons Adam and Zikmund ruled over Ořechov in 1533. Adam, the oldest son, gained not only Ořechov but also Pašovice, Dobrkovice and Hřivínův Újezd. As a result, at the end of 1540 the fortress of Ořechov became for a long time the centre of the largest manor that had still been expanding.
Adam Prakšický of Zástřizl ruled for nearly four decades. It is known that his servants – a stableman and charioteer all in one Mikuláš Miška and a cook Kateřina – had run away to Biskupice. Adam had to strive hard to get them back. Next, Ořechov was governed by Adam’s nephew Proček (1573 – 77) and later by his son Jan (1577 – 81). The last owners of the Prakšický family had run into debts which they were unable to pay off. Finally, they were forced to sell their property at the end of 1581. As a consequence, four villages together with the fortress, yard and brewery were sold.
Jan Hanuš of Šaratice, who came from Uherský Brod, became the new lord of Ořechov. Although his aristocratic membership did not last long, he had a huge property and was wealthier than other lords at that time. As a good landlord, he bought the nearest villages Doubravy and Březůvky in 1589 to enlarge his manor that was sold to Jan Cedlar of Hofu in 1603. Next, it was gradually sold to Havel Kurovský of Vrchně in 1608 and then to Václav Kokorský of Kokory in 1610, who bought also Polichno and Maršov in 1611, the time when the development of the manor of Ořechov reached its climax. Ořechov, Březůvky, Doubravy, Dobrkovice, Hřivínův Újezd, Pašovice, Maršov, Polichno, the manors in Ořechov, Doubravy, Pašovice and Polichno, as well as the brewery and the fortress were its parts. All the property valued at forty-eight thousand florins was sold to Marie Magdalena Haugvicova of Biskupice in 1614. Her daughters Bohunka and Jana Eusebie, who had inherited the manor, sold it to the Earls of Kounický in 1652.
This brought the end to the manor of Ořechov as the Kounický family had joined it to their manor of Uherský Brod. Ořechov lost its importance and was governed by the Establishment of Uherský Brod until the end of feudalism in 1848.


Martina Malachová, 2008